Želvy ČR

Úhyn z neznáme příčiny?

Až příliš mnoho lidí se nám touto roční dobou (červenec) ozývá, že jim po několika měsících či letech želvička bez zjevné příčiny zemřela. Příznaky se nejprve projevují apatií, menší aktivitou, mnohdy snahou se někam zahrabat a ukrýt, nateklými či slepenými víčky, propadlými očky a následně postupným měknutím plastronu (spodní části krunýře) až do jejího úhynu. Tento stav může mít více příčin, nicméně pokud byla želvička do nynějška zdravá, jedna je nasnadě: zimování aneb fyziologická potřeba vaší želvičky (ve slabším provedení, což jsou především letní spánky, nazýváme útlum/klid – odborně estivace).

Vaše želva ví, že má přijít zima, a tak ukládá tuk do jater. Tento tuk v játrech slouží jako energie během zimování a zároveň díky tomu, že ho želva od-metabolizuje, svému organismu odlehčí a může fungovat další sezónu.

Ve chvíli, kdy želva nejde do klidové fáze, pořád dokola svůj organismus připravuje na zimu (zatěžuje) až to jednoho dne nevydrží a rozhodne se jít spát – tento stav může nastat kdykoli a projevuje se apatií, menší aktivitou – mnohdy snahou se někam zahrabat a ukrýt, nateklými či slepenými víčky, propadlými očky. Povědomé? Ano, vaše želva pravděpodobně nezimovala a říká si o útlum (tento stav ale může nastat i u řádně zimovaných želv - jedním z důvodů může být nadbytek potravy (obzvláště u starostlivých chovatelů) – játra si zatuční rychleji a dříve se tak dostane do fáze, kdy chce začít odpočívat. V tuto chvíli jí musíte vyjít vstříc a dopřát jí klid. To uděláte tak, že ji nebudete nutit do aktivity, tedy rozhodně ji nebudete v teráriu svítit (žádným světlem), pokud máte želvu venku, chraňte ji před sluncem a vysokými teplotami, zvláště v těchto opravdu horkých dnech bychom doporučili vzít želvičku (především malou či ne zimovanou) domů a nechat ji v nějakém lehce vlhkém substrátu odpočívat, to vše s přístupem k potravě, kterou želvička může či vůbec nemusí konzumovat. Důležité je vytvořit podmínky, aby měla možnost volby a sama si vybrala, co jí vyhovuje nejvíce.

Také dbejte na to, aby teplota přes noc padala alespoň na 20°C a přes den nevystoupala o mnoho výše, jinak jsou to pro želvičku nedostatečné podmínky k útlumu a vy tím nic nevyřešíte. Želvičku můžete jednou za čas (1-2x za týden) vykoupat, ale to především v případě, že se Vám bude zdát už příliš měkká (klidně koupejte častěji) nebo hodně „vysušená“ (poznáte tak, že je znatelně lehčí). Vzhledem k jejímu útlumu volte teplotu vody podobnou (popřípadě chladnější, pokud je želva venku a je teplo) jako teplotu, ve které se nachází a vody napusťte spíše méně, aby se vám neutopila. Ještě lepší variantou je navlhčit více substrát, aby měla možnost vodu lépe absorbovat a zároveň jste ji zbytečně nerušili. Zahrabanou želvu na zahradě kropte klidně denně vodou. Pokud byste substrát převlhčili, je lepší ho vyměnit za nový, aby želva nebyla dlouhou dobu ve velkém mokru.

V tomto stavu může být želvička klidně několik týdnů a její návrat k aktivnímu životu poznáte jednoduše – její zvýšenou aktivitou a ustoupením výše zmíněných příznaků.

Rádi bychom připomněli, že každá želvička je individuální tvor, a tak se nelze striktně řídit podle jednoho „manuálu“, ale je třeba vnímat individuální potřeby želviček. I dvě želvičky ve stejných podmínkách, ve stejném výběhu, mohou vyžadovat naprosto odlišný přístup, například právě aktivita vs. útlum. Důležité je mít na paměti základní podmínky pro její fungování – v tomto případě výše zmíněné příznaky = útlum!!

Foto: řádně zimovaná dospělá želva vyžadující útlum - jak je vidět z barvy okolní trávy, zahrabala se na místě, kde slunce většinu dne nesvítí a tak jsou tam průměrně nižší teploty než v okolí

pořízeno - 27.7.2019