Jak chovat želvu

Máme několik možností kde a jakým způsobem můžeme chovat želvy.

Volný chov na zahradě

Nejlepší a nejvhodnější způsob z pohledu želvy je její volný chov na zahradě. Setkal jsem se s mnoha případy, kdy lidé chovali želvy naprosto přírodně a to i včetně zimování volně na zahradě desítky let naprosto bez problémů. Tento způsob má několik základních nedostatků. Občas chovatelé ani nevědí, kde se želva skrývá a tak čekají, až si sama určí, kdy se ukáže nebo ji musí složitě hledat. Je pravda, že si želva může nalézt svá oblíbená místa a nalézt ji, nemusí být vždy problém. Chovný prostor musí být dokonale oplocen, aby se želva nedostala (nepodhrabala) z pozemku, také otevřené jímky, bazény, kanály, vrátka, jsou problémová místa pro volně chované želvy a je třeba toto mít stále na paměti. Další problém je samozřejmě zimování. Ne vždy si želva dokáže najít příhodné místo k přezimování a obzvlášť první roky to nemusí klapnout. Např. se zahrabe do jílovější půdy někde v dolíku, kde se může utopit. Před zimováním je vhodné vědět, kde želva přebývá a na spánek je vhodnější ji přenést do sklepa. Velmi vhodné je vybudovat želvě přístřešek na příhodném místě, který pojme jako úkryt. Výhodou je, že o takto chovanou želvu nemusíme mít žádné starosti co se stravy týče. Sama si určuje roční biorytmus. Pokud se jí předčasně zatuční játra nebo jakkoli onemocní, vyhledá si podmínky k životu tak, aby její imunitní a biologický systém byly plně zachovány. Pokud jsem měl možnost posoudit dlouhověkost v zajetí, tak takovým to způsobem se želvy dožily nejdelšího věku. Pokud se někdo rozhodne takto želvu chovat, doporučuji odrostlejší zvíře, nejlépe několikrát zimované v našich podmínkách. Lidé, kteří chtějí takto chované želvy rozmnožovat, odchytí snůšky velice vzácně a zahrabaná vajíčka nalézt na zahradě je prakticky vyloučené. Chcete-li pouze jednu želvu na zahradu, je vhodnější samec, bývají kontaktnější.

Čím je výběh větší, tím je lepší. Je pravda, že želvy nejsou na prostor tak náročné jako jiná zvířata. Želvy v mém zařízení jsou od narození zvyklé na větší počet jedinců chovaných pospolu, netrpí stresem, dokonce ani nevyužívají nabízený prostor v plném rozsahu. Pokud jsou zvířata spokojená, nemají dobu kladení či páření, jsou dny, kdy většina zvířat ráno vyleze před boudu se nahřát, nažerou se též poblíž boudy a aniž by se šla proběhnout po terénu, nebo dokonce popolézt na lepší trávu a zase zalezou do úkrytu. Ve venkovním výběhu by měl být co nejdelší přístup na slunce, stačí vždy během dne osluněná pouze část výběhu, přičemž nejvhodnější je ranní slunce svítící přímo do otvoru boudy. Před otvorem je třeba nemít velký schod, aby se želvy nepřeklopily. Též nevhodné je mít výběh na plném slunci, bez možnosti stínu. Kombinace s keři či stromy je velmi vhodná. Ovocné stromy mohou poskytovat nejen stín, ale i potravu. Pozor na malé želvy pod stromy s jablky nebo hruškami, mohou na ně spadnout. Misku s vodou volit raději větší, aby se tam mohla zvířata vykoupat, navštěvují-li ji divocí ptáci, je velmi vhodné ji čistit častěji. Při budování výběhu určitě neopomeňte, že mnoho druhů želv má snahu se podhrabávat (především Testudo horsfieldi), a tak tedy přepažení zabudujte několik desítek centimetrů do země.

Chov v teráriu

Je to nejčastější způsob chovu želv, neboť většina lidí, žijících ve městech nemá jinou možnost. Při volbě velikosti terária je třeba si uvědomit, jaké dosáhnou velikosti želvy v dospělosti nebo zda v teráriu budou chovány pouze dočasně. V teráriu by měla být mělká miska s vodou, nějaký zdroj tepla a světla, vhodný je též nějaký úkryt v nejchladnějším místě terária.(upravený květináč; korek; kůru raději ne, protože plesniví). Vhodná je mělká miska nebo nějaký tácek, kam budeme dávat potravu, aby se na ni nenabaloval substrát.

Největší nevýhodou chovu želv v teráriu je nedostatečný rozdíl denních a nočních teplot; dlouhá doba chovu při vysokých teplotách či nadměrné osvětlování želv. Je potřeba nejen dodržovat denní a noční rozdílné teploty, ale také je potřeba si uvědomit, že stále stejné podmínky v teráriu přestanou být časem pro želvu žádoucí!! Želví organismus potřebuje útlumové období. Teploty v teráriu by měly přes den být 26 až 28 °C, pod zdrojem tepla 35-40°C. Přes noc by měly klesat pokud možno alespoň na 20°C. Toto ovšem neplatí stále. Po několika měsících aktivity je velmi nutné, teploty snížit. Doporučuji jeden den v týdnu nesvítit vůbec.

Také umístění terária v bytě by nemělo být poblíž ústředního topení nebo na okně, vystavovaném dlouhodobě přímému slunci. Je nutné brát na zřetel, že pokud stoupne teplota v místnosti, stoupne také teplota v teráriu, pokud zdroje tepla v teráriu nejsou ovládány termostaty. V teráriu by mělo být bodové světlo, pod kterým se budou želvy vyhřívat. Dnes mnoho výrobců nabízí bodová světla, která obsahují i UVB záření, které je nezbytné pro zdárnou činnost organismu nejen želv. Vyzkoušel jsem mnoho bodových světel s UVB od různých výrobců. Většinou jde jen o reklamní trik, protože jsem měl stejné výsledky i pod normální bodovkou. O tom mě přesvědčil i kolega, který u většiny takovýchto žárovek naměřil nulové hodnoty vykazovaného UVB. V mém množství odchovaných želv jsem měl skutečně možnost porovnat jak a při jakých druzích světel želvičky dobře prosperují. Přestože jsme nenaměřili také skoro žádné hodnoty u bodového světla Sunlight,musím uznat, že s touto bodovkou mám o mnoho lepší zkušenosti než s jinými. Nevýhodou je jejich vysoká poruchovost a o něco vyšší cena (cca do 300 Kč). Doporučuji schovat krabičku pro případnou reklamaci. Obyčejné žárovky jsou opravdu nevhodné, na rozdíl od obyčejných bodových světel, které v kombinaci se zářivkami mohou být zdárně používaný. Častým dotazem bývá, kolik watů má mít bodovka.Toto je odvislém velikosti terária, v malém teráriu stačí slabší bodovka a abychom docílili 40°C ,stačí dopilovat výšku. Silná bodovka může terárium přehřát! Používám zářivky Repti Glo 10 UVB, pod kterými jsme UVB naměřili. Je potřeba však vědět, že intenzita záření je nejvhodnější cca do 20 cm od trubice, pak velmi prudce klesá. Je třeba je umístit poměrně blízko nad zvířata. Topné desky a výhřev želv ze spodu považuji za nevhodný. V začátcích chovu jsem ve vnitřních výbězích nainstaloval výhřevné desky, které se používaly pro odchov malých selat. Želvy se na nich rády vyhřívaly, ale desku opustily, až když se jim organismus přehřál. Při osvitu shora dokážou zaznamenat přehřátí včas a odlezou na chladnější místo. Samci byli neplodní, samice snášely bez problémů, ale z jejich vajec se nic nevylíhlo. Po odstranění desek se opět plodnost obnovila. Želvy zkrátka břichem lezou po zemi a ohřívají si záda. Proto je vždy třeba přemýšlet jak to asi želvy v přírodě. Tak např. Několik dní dokáže pršet a být zima, ale několik dní v kuse Slunce nesvítí. Takže zapomenout rozsvítit problém není, ale zapomenout zhasnout už ano. Ve velkých teráriích lze použít 300 watovou lampu Ultravitalux, se kterou mám výborné zkušenosti, zejména u afrických želv požadujících vyšší nároky na teplo a UV. (nejspíš nemají vyšší nároky, ale spíše jsou schopni snášet vyšší ozáření a hlavně teploty).

Substrát

Po výběru terária musíte vyřešit substrát, jaký bude pro želvičku vhodný. Substrátů je mnoho druhů a ne všechny se dají použít. Základní vlastností substrátu je udržení vlhkosti (hlavně přes noc).

Jako substrát lze použít:

Nepoužívejte nic, co plesniví jako je seno, sláma, dále různé náplně do kočičích záchodků!!

Chov volně po bytě

Považuji za nevhodný, ale znám případy, kdy byly želvy chovány naprosto volně po bytě a to po mnoho let. Nelze však chovat takto malé želvy. Nemají potřebnou vlhkost, na kterou jsou závislejší, než velké. Dále na podlaze v bytě je přeci jen chladněji, tak se želvy dostávají do stavu, kdy méně jedí a trávení je pomalé nebo se zpomaluje natolik, že výdej energie, aby se želva udržovala v činnosti, je vyšší než příjem. Velká želva tato období ustojí lépe, ale malá nikoli. Malá želva bez problémů přežije dlouhou hibernaci v nízkých teplotách, protože nespotřebovává energii, ale stejně dlouhou dobu zalezlá někde pod postelí v bytě neustojí! Přizpůsobit želvu na chov po bytě, považuji pro ni za větší zkoušku, než ji ponechat na zahradě svému osudu. Krunýř malé želvy také nemusí ustát zašlápnutí. Znám případ samce Testudo hermanni, který žil s ostatními členy bytu v naprostém souladu a naprosto svobodně dlouhou dobu. Vždy si dokázal najít slunný plácek u otevřeného okna, obtěžující fretku ignoroval, po zakrslém králíčkovi pojídal bobky a dokonce vozil papouška, aniž by mu to dělalo nějaké problémy.

Kombinace venkovních a terarijních podmínek

Je potřeba znát pár okolností, aby to bylo pro želvy přínosem a ne pravým opakem. Jarní sluníčko je pro želvy, které žily celou zimu pod umělým světlem velice prospěšné, ale nechceme-li, aby se zvířata zazimovala, dáváme je na slunce jen na pár hodin a na noc je dáváme opět do terária. Pozor, želvy, které trpěly nedostatkem UVB, nesmíte vystavovat plnému slunci dlouhou dobu. Je to jako u lidí, na prudké sluníčko si musí i želví organismus postupně navyknout, jinak dojde k popálení kůže. Želvy, které byly chovány v nočních teplotách okolo 20 °C v teráriu a rozhodneme se je ponechat už ve venkovním výběhu, je i noční pokles letních teplot na 15°C změna k „horšímu“. To u nich může vyvolat stagnaci (je to přirozené, není to nic, čeho bychom se měli bát) a jejich organismus vyžaduje odpočinkovou fázi. Tady začíná tak trochu chovatelský oříšek, neboť zde dochází k rozdílům v chování nebo lépe -potřebám jednotlivých druhů a poddruhů želv rodu Testudo. Jeden typ Testudo hermanni chce spát a jiný aktivitu nepřerušuje. Také zvířata jinak reagují i podle jejich fyzické kondice. Testudo graeca a marginata mají v takovýchto přechodech větší sklony dostat rýmu.(viz rýma) Dokážu se plně vžít do situace, kdy domácího mazlíčka na kterého si zvykla celá rodina, musíte najednou vystavit chladným nočním teplotám a nechat ho opuštěného někde pod keřem ve venkovním výběhu. Většině našich lidských matek toto rozum nechce akceptovat a své lidské city převádí i na želví mazlíčky. Tak se často stává, že některé nejvzornější lidské matky nebývají nejvhodnějšími chovatelkami. Cit mateřský je potřeba zaměnit za cit chovatelský, to znamená rozumový a z našeho pohledu drsný. Želvu, kterou jsme se rozhodli po část roku chovat ve venkovním výběhu, je vhodné nechat ji venku i přes chladnější období a nenosit ji zpět do terária! Pokud se rozhodne její organismus jít do klidového útlumu, je třeba ji nechat „odpočinout“. Malý mrazík pak želva zvládne určitě lépe v trávě venkovního výběhu, než žárovku a přehřátí v teráriu!

Strava

Suchozemské želvy jsou všežravci, nepohrdnou zbytky těl ostatních živočichů a dokonce požírají vlastní výkaly. Není to nic výjimečného, dělají to i jiná zvířata (králíci, psi). Získávají tak z potravy důležité látky, které při opakovaném trávení zužitkují mnohdy lépe než poprvé. V přírodě se v době nouze musí želvy spokojit s tvrdými stvoly rostlin a k plnému využití živin takovéto potravy nedochází po prvním pozření. Při pozření trusu jiných želv do sebe dostávají zároveň i jiné druhy trávicích bakterií, a schopnost trávení jiného druhu potravy se tak velmi urychlí.

Obecně platí, že želvám nejvíce chutná to, na co jsou zvyklé. Je to přímo spojené s tím, že v zažívacím traktu jsou typy trávicích bakterií vázané na určitý druh potravy. Pozoroval jsem, že většina želv zpočátku nový druh potravy odmítá a během několika dní tuto potravu upřednostňuje. (některé druhy ovoce, jiný druh granulí, atd.) Je skoro pravidlem, že želvy pokud nemají dostatek správných trávicích bakterií na určitou stravu, nemají na ni ani chuť a snědí ji jen malé množství nebo vůbec.

Želvám předkládáme jakoukoliv rostlinnou potravu, která jim chutná, ovoce, zeleninu, trávu a lupení. Nedoporučuji dávat věci plesnivé, nahnilé, chemicky ošetřované nebo kyselé. Kyseliny z nezralého ovoce vyvazují vápník, a proto je vhodné nedávat ho ve větším množství (hlavně mláďatům) nebo jím pravidelně krmit. Ve venkovních výbězích často sežerou nezralý rybíz, spadaná jablka, leckdy i nahnilá. Stalo se mi, že jeden rok jsem po zimě neuklidil spadaná shnilá jablka a hrušky, želvy vroubené je bez jakýchkoliv následků, zjara všechny vyjedly. Naopak před několika lety v polovině října se želvy najedly krásných zralých hrušek, a protože následně potom bylo chladno, neproběhlo u nich řádné zpracování potravy uvnitř trávicího traktu, měly velké zdravotní problémy, neboť se řádně nepřipravily na zimování. Takže nezáleží pouze na tom, co podáváme za stravu, ale také je potřeba brát zřetel na okolnosti s tím související. Je obecně známo, že když se například krokodýl nebo varan plně nažere masité potravy a sníží se mu teplota okolí, nedokáže jeho organismus potravu natrávit a aby nedošlo k otravě z hnilobných procesů v jeho útrobách, potravu vyzvrátí dříve než k tomu dojde. Něco podobného funguje i u suchozemských želv, jen s tím rozdílem, že želvy tak snadno nezvrací, nejsou až tak “pohotové“ jako masožraví plazi a druhy potravy v přírodě u suchozemských želv většinou odpovídají tomu, aby byla strava včas řádně zpracována jejich zažívacím traktem. Ve své domovině by měly želvy dostatek času k řádnému vytrávení před spánkem. Možná by se dalo říci, že želvy odchované v našich klimatických podmínkách, by měly podzimní hrušky dokázat strávit, bohužel tomu tak není. Existuje pár postřehů a drobností, které je potřeba v našich podmínkách za přírodu zkrátka doladit. Pochopíme-li pár želvích zákonitostí, zjistíme jak obrovsky tvrdá a houževnatá zvířata želvy jsou a zvlášť co se týče stravy, že jsou v podstatě velice nenáročná. Dokážou dlouhodobě hladovět, na složení a pestrost stravy nejsou nějak zvlášť náročná. Co se týče stravy, želvy umírají na nad péči chovatelů častěji než na strádání. Velmi snaživý chovatel dokáže sehnat chemicky ošetřené ovoce mnohem dříve, než chovatel, který koupí hlavičku čínského zelí a občas zapomene želvu i nakrmit.

Granule

Kompletní krmné granule mají nahradit potřebu pro psy, kočky, myši, morčata atd. Každý druh zvířat má své požadavky na stravu a tudíž i granule pro jednotlivá zvířata jsou různá podle jejich potřeb. Je i mnoho druhů granulí určených pro stravu želv. Ne všechny druhy jsou vhodné a už vůbec ne k celoročnímu nebo celoživotnímu krmení. Želvy jako všežravci se dokážou naučit i na granule jiných zvířat. Někteří chovatelé přímo doporučují např. kočičí granule. Bohužel nemají vyzkoušené takové krmení dlouhodobě a už vůbec nevím o někom, kdo by např. na kočičích granulích odchoval želvu do dospělosti, bez následků na jejím zdravotním stavu, schopnou pravidelné reprodukce. Za dobu kdy želvy chovám, jsem jim už vyzkoušel podávat jako stravu opravdu kdeco. Jakékoliv granule pro psy nebo kočky po čase zatučnily želvám játra, způsobovaly problémy močových cest, podpořily sice rychlost růstu, ale to pouze dočasně. Ze psích granulí, ještě v dobách kdy o želvách u nás nebylo ani potuchy se mi nejlépe osvědčily doplňkové extrudované kukuřičné granule, s pravidelným přidáváním vápníku, to jen přes zimní období. Během léta žily tyto želvy na zahradě a strava byla jiná. Želvy nebyly dlouze zimovány a pohlavní dospělosti dosáhly na třech letech, avšak pohled na hrbaté placky nebyl nic moc. Po letech chovatelského moudření se želvy takto rychlené poměrně srovnaly, avšak následky exteriérové nedokonalosti jsou patrné i po dvaceti letech. Dnes je mnoho firem nabízejících kompletní krmné granule i pro želvy. Často se na mne jiní chovatelé obrací s tím, že je želvy odmítají, co mají dělat. Nejsnadnější pomoc je, že nedáte želvám vodu a žíznivé želvy se na nové namočené granule naučí rychleji nebo granule smícháte s jejich oblíbenou potravou.(vše prosím s citem, usušená želva nežere nic). Během zimy, kdy už nejsou vlastní zdroje zeleného krmení, granulemi též krmím, jde však o vyzkoušené a speciálně namíchané granule pro želvy. Pozor při podávání suchých granulí. U malých želv mohou ostré hrany poranit ústní dutinu a jícen a také po napití mohou uvnitř želv nabobtnat a způsobit tak zdravotní problémy. Namočené granule v teplém teráriu nebo i na Slunci venku rychle podléhají zkáze a tak je nutné druhý den nesežrané granule odstranit. Já jsem zastáncem v době nouze krmení kvalitními granulemi. Je to dle mého názoru lepší, než kupovat zeleninu a ovoce z obchodů a podstupovat rizika, že narazíme na chemicky ošetřené potraviny, které lidem neuškodí tolik jako želvám. Před zimním spánkem a těsně po něm, granulemi je lepší nekrmit, v tomto období je lepe dávat trávu, jetele nebo smetanku (pampelišku).

Tráva a rostlinná strava

(luční nebo zahradní porost)- ve svých chovatelských začátcích jsem z nasekané trávy vybíral rostliny, které jsem považoval na nejedlé, či jedovaté jako jsou ocúny, pryskyřníky, a další. Postupně jsem dospěl k názoru, že otrávit želvu je pravděpodobnější kupovaným ovocem a zeleninou, než rostlinami z běžné louky. Pokud želvě nějaká rostlina nevyhovuje, nepozře ji tolik, aby ji byla schopna uškodit. Bakterie v zažívacím traktu se postupně přizpůsobí podávaným rostlinám tak, že je požírají naprosto bez problémů, ačkoli zpočátku je dokonce i plivaly. Nejlepší způsob podání trav je, když se želvy sami napasou, avšak volný chov želv na zahradě si z mnoha důvodů nemůže každý dovolit. Želvám sekám trávu běžnou elektrickou sekačkou a takto na kousky nasekanou vysypu na hromádky a ony ji přijímají naprosto bez problémů. Je to určitě vhodnější, než ji sekat kosou. Již jsem se setkal i s tím, že nadlouho nasekaná tráva způsobila u želvy zácpu. Toto znají i chovatelé pštrosů. Zažívací trakt některých zvířat není uzpůsoben na dlouhé kusy travin, protože v přírodě si je zvířata ukusují po malých soustech a dlouhá vlákna, ho dokáží lidově řečeno ucpat dříve, než dojde k jejich rozložení. -_Želvy ochotně pojídají většinu listnatých rostlin, které u nás běžně rostou. Za nejvhodnější považuji listy smetánky,pampelišky,jitrocelů, bršlice, všechny jetele,(vojtěška je hořká, trvá déle než se na ni naučí,pokud mají jiné možnosti,odmítají ji,ale je velmi vhodná),křen. Je zajímavé, že jsem se nesetkal v mém chovu se želvou, která by žrala listy nebo nastrouhané bulvy červené, krmné nebo cukrové řepy, též mangold a špenát jim nechutná. Čínské zelí považuji za jedno z nejvhodnějších rostlin, bez problémů ho přijímají, skladbou minerálních látek je velmi vhodné. Každý rok krmím želvičky několik měsíců od narození (než mi dojdou vlastní zásoby)pouze jím a želvy nevykazují žádné známky zdravotních problémů z jednostranné potravy.(2x týdně s Nutri-Mixem).

Osvětlení

V teráriu by mělo být bodové světlo, pod kterým se budou želvy vyhřívat a UVB žárovka. Dnes mnoho výrobců nabízí bodová světla, která obsahují i UVB záření, které je nezbytné pro zdárnou činnost organismu nejen želv. Vyzkoušel jsem mnoho bodových světel s UVB od různých výrobců. Většinou jde jen o reklamní trik, protože jsem měl stejné výsledky i pod normální bodovkou. O tom mě přesvědčil i kolega, který u většiny takovýchto žárovek naměřil nulové hodnoty vykazovaného UVB.

Obyčejné žárovky („edisonky“) jsou opravdu nevhodné. Na rozdíl od obyčejných bodových (reflektorových) světel, které v kombinaci se zářivkami mohou být zdárně používaný. Častým dotazem bývá, kolik watů má mít bodovka.Toto je odovzeno velikosti terária. V malém teráriu stačí slabší bodovka a abychom docílili 40°C ,stačí dopilovat výšku. Silná bodovka může terárium přehřát!

Používám zářivky Repti Glo 10 UVB, pod kterými jsme UVB naměřili. Je potřeba však vědět, že intenzita záření je nejvhodnější cca do 20 cm od trubice, pak velmi prudce klesá. Je třeba je umístit poměrně blízko nad zvířata.

Topné desky a výhřev želv ze spodu považuji za nevhodný. V začátcích chovu jsem ve vnitřních výbězích nainstaloval výhřevné desky, které se používaly pro odchov malých selat. Želvy se na nich rády vyhřívaly, ale desku opustily, až když se jim organismus přehřál. Při osvitu shora dokážou zaznamenat přehřátí včas a odlezou na chladnější místo. Samci byli neplodní, samice snášely bez problémů, ale z jejich vajec se nic nevylíhlo. Po odstranění desek se opět plodnost obnovila. Želvy zkrátka břichem lezou po zemi a ohřívají si záda. Proto je vždy třeba přemýšlet jak to mají želvy v přírodě. Tak např. Několik dní dokáže pršet a být zima, ale několik dní v kuse Slunce nesvítí. Takže zapomenout rozsvítit problém není, ale zapomenout zhasnout už ano. Ve velkých teráriích lze použít 300 watovou lampu Ultravitalux, se kterou mám výborné zkušenosti, zejména u afrických želv požadujících vyšší nároky na teplo a UV. (nejspíš nemají vyšší nároky, ale spíše jsou schopni snášet vyšší ozáření a hlavně teploty).

Voda / koupání

Suchozemské želvy nemají zvláštní nároky na složení vody. Měkká nebo tvrdá jim nedělá problém; chlor jim může ale také nemusí dělat problémy, proto doporučuji odstátou nebo převařenou vodu. Dospělá zvířata vydrží bez vody velmi dlouho, ale vodu k životu potřebují jako každý jiný živočich. V přírodě v některých lokalitách dokážou dlouhé měsíce nepít. Vodu získávají z potravy nebo vysrážením vzdušném vlhkosti během noci. Možná se to zdá až neuvěřitelné, ale na želvě se voda skutečně vysráží a to v takové míře, že pokud ji časně po ránu otočíte a podíváte se na plastron (spodní část krunýře) tak zjistíte krůpěje rosy a to i když je tráva poměrně suchá a rosu na ni nezaznamenáte. Díky této schopnosti jsou malá mláďata schopna prosperovat a přežít i suchá období, kdy ani nemají možnost získat vodu z potravy. V teráriu je toto základní problém!! Nejčastější chyba v chovu suchozemských želv v teráriích je nedostatek vzdušné vlhkosti a vysoké teploty přes noc. Pouze miska s vodou nestačí, zvlášť u malých želv. Uvedu jeden příklad. V dobách začínajícího chovu jsem nosil narozená mláďata do venkovních výběhů. Každý den je ukládal vysušené po denních vedrech a dával do terária. Musel jsem je vždy půl hodiny koupat, aby opět nabrala do sebe vodu. Jednou jsem je místo v šest hodin odpoledne uklízel až okolo deváté večer. Malé želvičky byly naprosto kulaté, neměly suchem propadlé štítky, a když jsem je sbíral, měly tolik zásob vody, že při vylekání močily, což dříve nedělaly. Postupem času jsem dopěl k tomu, že jim je venku lépe i přes noc, že poklesy teplot jim ani v nejmenším nevadí, ba naopak. Vzdušná vlhkost jim pomáhá zároveň při tvorbě správně rostlého krunýře. To, že naberou do sebe vlhkost (obdobným způsobem jako ovoce na stromech, které při dlouhodobých deštích dokáže až popraskat), jim způsobí to, že tkáň krunýře (zvlášť u mláďat je to více patrné) se vnitřním tlakem vypíná a krunýř, roste pěkně hladký. Toto platí obecně u všech suchozemských želv, jen je potřeba brát na zřetel, že u tropických želv velké snížení teplot spolu s vlhkostí působí ohromný tlak v tkáních a to tak, že jim doslova lezou oči důlku. Nezaklimatizované Geochelone elegans takto reagovaly při poklesech pod 10 °C, při zvýšení teploty se opět zahřály a takováto křeč z chladu zůstala bez následků. Středomořské suchozemské želvy na rozdíl od tropických dokážou i při nižších teplotách odvádět vodu do močového měchýře a činnost svého organismu tak lehce nevyblokovávají.

V teráriích, i ve venkovních výbězích doporučuji mít misky s vodou, velikostně odpovídající želvám, tak aby se v ní mohly zároveň vykoupat a voda sahala cca do třetiny krunýře chovaných želv, vodu je nutné pravidelně měnit, neboť v ní vykonávají své potřeby. Pozor na menší želvy, mohou se při opouštění misky převrátit, proto je vhodné do misky vložit oblázky nebo např. umělohmotnou mřížku.

Vitamíny a doplňky stravy

Vitamíny ,velmi jednoduše řečeno, jsou látky, které ovlivňují biologické a chemické pochody a procesy v každém živém organismu. Podle stáří, ročního období, březosti apod.. je jejich potřeba i skladba různá. Za naprosto nesmyslné považuji na lahvičce vitamínů pro želvy koupené v obchodech informaci, že se má dávat cituji: jedna až šest kapiček denně dle velikosti želvy… Narozená a dospělá želva nemají rozdíl šestinásobný,(o velikosti v rámci druhů nemluvě) a mají potřeby naprosto jiné nejen množstvím ale i složením! Nejsem schopen posoudit tyto vitamíny jejich kvalitou, ale toto dávkování jistě nedoporučují odborníci pro chov želv znající jejich biologické potřeby. Nejspíš bude vhodné takové vitamíny dávat jen jako občasný doplněk, protože dávat denně kapku do malé želvy je jasně podepsaný ortel smrti. Nedostatek i nadbytek vitamínů se projevují na želvách podobně. Při předávkování vitamíny začnou želvy také vykazovat známky měknutí krunýře a neznalý veterinář při prvním pohledu doporučí zvýšit dávku vitamínů, silnější dávky UV záření. Dvakrát v týdnu jemně posypat (a promíchat) misku s potravou „obyčejným“ vitamínovým minerálním doplňkem pro nosnice Nutri-Mix,je mnohonásobně praktičtější, než cokoli jiného. Aplikuji toto řadu let, bez jakýchkoliv jiných vitamínových doplňků. Během chovatelské praxe jsem se setkal s mnoha případy kdy i veterináři radili takové nesmysly, jako jsou různé vitaminové injekce, koupele, či potírání krunýře různými preparáty určené pro hospodářská zvířata, bohužel bez základních znalostí o plazech. Želvě nemusí totiž natékat oči z nedostatku vitamínu A, ale také proto že jde do útlumové fáze. Při manipulaci s takto „usínajícími“ želvami se mi často stává, že než otevřou víčka (pokud vůbec), nefunguje jim už dostatečně krevní oběh a mají oči nateklé. Návštěva veterináře bývá často v takovém případě pro želvu smrtící.

V přírodě získávají želvy veškeré minerální látky z okolního prostředí, kde pojídají různé oblázky či kosti uhynulých zvířat. Především rostlinná potrava je v přírodě jiná, než v našich podmínkách, neboť struktura půdy ze kterých rostliny čerpají živiny má jiné složení. V půdách, kde želvy žijí, bývají půdy především více vápenaté. Ve venkovních výbězích je velmi vhodné použít mletý krmný vápenec, kterým je pravidelně jednou za dva roky posypávám. Je velmi prašný, proto ho po posypu postříkám vodou z hadice. Nemusí být pravidelně rozvrstvený, nerozpuštěné hromádky želvy pojídají, zvlášť mezi snůškami je často vídávám, jak ho jedí i s hlínou. Velmi vhodný je Nutri-Mix,minerální a vitamínový doplněk pro nosnice. Používám ho jak mladým želvám, tak i dospělým, hlavně v období snůšek. Nedávám ho pravidelně, občas jím posypu nasekanou trávu, někdy ho přidám i do granulí (1x až 2x týdně). Jako vhodné minerální doplňky jsou i uvařené kosti. Na zahradě je mám i několik let, želvy je postupně okusují a brousí si tak i čelisti. Rozvařené a nastrouhané kosti doporučuji při rachitidě. Nedávejte jich však moc najednou, postižené želvy jsou schopné se jimi najíst tak, že by mohlo dojít až k zácpě. Stačí pár kousků denně. Vhodnými minerálními doplňky stravy jsou i sépiové kosti, skořápky ptačích vajec (sterilizuji v troubě). Pozor namoknou-li zbytky bílků na skořápkách nebo jsou-li ve vlhku v teráriu, mohou se začít kazit.